|Povídka| Hezký nový rok, Ai!

31. prosince 2015 v 9:57 | Toki |  Tvůrčí koutek
Povídka napsána a věnována jedné, pro mě důležité, osobě. Je o našich OC (originálních cosplay postavách), které jsme kdysi plánovaly, ale realizace už tolik nedopadla. Jedná se o obyčejné studenty středních škol - Ai a Tokiro. Povídka značí jejich odloučení po jedné z hádek, které Tokiro lituje. I přesto chce Ai popřát vše nejlepší do nového roku...

-----------------------------------

"Sakra! Proč to jen nejsem schopen napsat?" zanadával jsem si, až jsem vzbudil kočku - do teď poklidně spící na mé posteli. Ozvala se nevrlým mňouknutím. Otočil jsem se na ní a omluvil se jí. Zmačkal jsem z půlky popsaný papír a hodil ho směrem ke koši přes celý pokoj. Už podruhé jsem se netrefil. Nijak mě to netížilo. Vzal jsem nový a znovu začal stejnými slovy.



Drahá Ai, rád bych ti tímto popřál krásný následující rok. Je mi líto, že ho nemůžeme oslavit společně. Chtěl jsem být po tvém boku a sledovat společně ohňostroj všemožných barev.

A hned na to jsem začal škrtat všechny již napsané věty. Já to snad nenapíšu, pomyslel jsem si. Odložil jsem tužku a opřel se zády o opěradlo křesla, protáhl jsem si ruce i nohy a následně se zadíval na hodiny. Blížila se půlnoc. Měl bych jít spát, ale vím, že dokud to nenapíšu, tak neusnu. Podíval jsem se na společnou zarámovanou fotku, kterou jsem měl po levé ruce na stole. Pousmál jsem se na moment.

Proč je to sakra tak těžké? Mám ji rád. Měl bych být schopen to nějak vyjádřit. Ale poslední naše konverzace nedopadla dobře. Napsal jsem pár věcí, které jsem nechtěl, ale nemohu je vzít zpět. Asi mě teď nenávidí, pomyslel jsem si.


Povzdechl jsem a popadl čistý papír a zkoušel to znovu. Ani následné pokusy nestály za moc. Hodiny ukazovaly už skoro 25 minut po půlnoci. Napil jsem se ze sklenice džusu a otřel si pusu do rukávu. Vstal jsem a přešel k oknu. Pootevřel ho. Vzápětí mě ovinul příjemný chladný vánek zvenku.

"Dneska je krásná noc, že, Hikari?" Podíval jsem se po své kočce. Už zase poklidně spala přesně uprostřed mé ustlané deky. Zasmál jsem se tiše. Připomínala mi Ai. Taky se vždy tak rozvalovala v posteli a hodiny jsem ji z ní nemohl ráno dostat, jak milovala teplo. Hned na to jsem posmutněl. Už nic takového asi nezažiju. Vždy jsem s ní rád usínal. Ačkoliv skřípala ze spaní zuby nebo si několikrát něco zamumlala, byl jsem rád za její blízkost. Byly to světlé okamžiky, jež mě zbavovaly nočních můr. Dočkám se jich ještě? Zahleděl jsem se ven. Měsíc zářil jasně. Ozařoval mou bledou tvář a já na chvíli z něj nemohl spustit oči. Po chvilce jsem však zavrtěl hlavou a usedl opět ke psaní.

Nejspíš to stejně roztrhá, až to bude mít v ruce. Zajel jsem si rukama do vlasů a pevně pár pramenů v nich sevřel. Nebuď tak negativní, Tokiro!

Po chvilce jsem byl opět schopen v pravé ruce uchopit tužku. Dejme tomu poslední šanci. Pak už opravdu půjdu spát.

Milá Ai, ani nevíš, kolik času mi zabralo sepsat tyto řádky, ale to není podstatné. Blíží se rok 2016. Chtěl bych se ti tímto omluvit za svá poslední slova. Jednal jsem ve vzteku a nemyslel jsem to tak. Mrzí mě to. Věř, že jsem ti nechtěl ublížit. Rád bych, kdybys mi časem dokázala odpustit.
Jelikož nemohu osobně, tak ti alespoň dopisem chci popřát hodně úspěchů do nového roku, více štěstí než bylo v tom letošním a hlavně to zdraví. Věřím, že se ti povede lépe a že se ti vše, co si přeješ, vyplní.
Tvůj Tokiro


Dokázal jsem to. Teď už mohu jít spát. Má hlava se pomalu složila na dřevěný stůl a víčka mi únavou ztěžkly a uzavřely mé oči. Netrvalo dlouho a já o Ní snil…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama