|Recenze| Tonari no Totoro (Můj soused Totoro)

4. března 2016 v 23:10 | Toki |  Anime - recenze

Typ: Film (86 minut)
Žánr: Dobrodružný / Fantasy / Rodinný
Rok vydání: 1988

Varování: může obsahovat spoiler!

Děj: Film, po kterém se postava Totora stala ikonou studia Ghibli. Satsuke a její malá sestřička Mei se společně s tatínkem stěhují do nového domu na venkově. Jejich maminka je v nemocnici, tatínek má hodně práce, a tak oběma, zejména však malé Mei, zůstává spousta času na seznamování se s novým domovem. Brzy poznají, že dům a jeho okolí nejsou jen tak ledajaké, ale že jsou obývány nejrůznějšími kouzelnými bytostmi. Díky zvědavé Mei narazí na dobráckého lesního ducha Totora, se kterým za krátko zažijí nejedno úžasné dobrodružství, ve světě, který mohou spatřit…

Převzato z csfd.cz



Po dvou filmech od studia Ghibli, jsem se vrhla na další. Konečně nastal, díky snadné dostupnosti a délce, čas i na Totora. Ale oproti Šepotu srdce a Karigurashi no Arrietty jsem byla mírně zklamaná.

Když přehlédnu fakt, že všechny tři filmy mají podobné prvky a další film od tohoto studia mi nepřináší v podstatě nic nového, tak tenhle film byl ze zmíněné trojice nejslabší.

Připomíná mi to Alenku v říši divů. Malá Mei uvidí místo králíka bílého lesního ducha (obrázek výše) a vydá se za ním. Následně se k němu připojí ještě jeden a ona je sleduje podle padajících žaludů z pytle, jež modrý duch nese. Díky tomu se dostane k Totorovi, který svým obřím tělem připomíná medvěda. Mei je samozřejmě objevem nadšená, a tak si na Totora sedne a začne ho šimrat na nose a budit. Tady v podstatě mohla být pohádka u konce, kdyby se Totoro naštval a sežral ji s poučením, ať jsou děti opatrnější a nezahrávají si s tím, co neznají.


Dobrá tedy, zpátky do naivní mysli diváka, co chce vidět pouze pohádku. Poté, co Mei své rodině vypráví, co zažila, tak i její starší sestra Satsuki prahne touhou vidět Totora. A opravdu se tak stane na zastávce autobusu, kde obě sestry čekají na příjezd otce. Satsuki mu půjčí deštník a on odjede v kočičím autobusu. Zde musím podotknout, že autor měl asi velkou fantazii, co se týká kočičího autobusu.

A tím jsem v podstatě zmínila vše. Ve filmu se víceméně nic neděje, jelikož se příběh točí ohledně přestěhování, zabydlení se, a očekávání návratu jejich matky z nemocnice, který se stále kvůli nemoci oddaluje. Konec filmu je završen linkou, kdy se Mei ztratí z důvodu, že chce matce sama donést kukuřici, jež utrhla a Totoro pomůže Satsuki ji najít.

Osobně musím říct, že se mi postava Totora líbila, ačkoliv mohl více vyjadřovat své emoce a nálady, když už neumí mluvit. Ale film jako takový nebyl mým šálkem čaje. Některé prvky byly zbytečně přehnané, např. točící se jakýsi kotouč, na kterém se Totoro vznesl s dívkami k obloze, aby (překvapivě) si mohl opět zařvat. Taky kočičí autobus byl na mě trochu moc.


Nemohu říct, že by mě to nadchlo, ale musím uznat, že film měl spád a Totoro byl sympatický. Ale já bych osobně film přímo nedoporučila. Arrietty a Šepot srdce pro mě byly zajímavější.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama